Popis křečíka

Chování

Křečíci jsou od přírody nejvíce aktivní za tmy , a to především za soumraku a za svítání. Tehdy vylézají ze svých nor , aby sehnali potravu. Většina druhů je ale aktivní občas i ve dne. Křečíci mají svůj vlastní jazyk. Vzájemně se domlouvají pomocí nejrůznějších zvuků , které se pohybují od slboučkého pípnutí až po velmi ostré skřeky. Křečíci komunikují též podle svého čichu.  Mají speciální žlázy umístěny na břiše a na bocích , ale také za ušima , v koutcích očí nebo u lícních torb. Pachy hrají v životě křečíků důležitou roli. Pomocí jich si vyznačují celé dálnice. Svůj pach rozšiřují pomocí nejrůznějších čistících pohybů , například tím , že se škrábou za ušima , předními tlapkami si přejíždějí po očích a válejí se po zemi. Tímto způsobem vytvoří křečík mapu , která je ještě o mnoho dnů později čitelná pro ostatní křečíky.

Řeč těla

Své rozpoložení dává křečík najevo nejrůznějšími pohyby. Rychlé čištění hlavy často signalizuje nejistotu. Myje-li se křečík naopak důkladně tlapkami i jazykem , znamená to , že se zvíře cítí dobře. Předními tlapkami křečík činí obraná gesta a buď jimi plní nebo vyprazdňuje své lícní torby. Zadní tlapky jim umožňují posadit se zpříma a pozorovat okolí. Známou formou řeči těla je položení se na záda. Toto gesto prozrazující strach a podřízení používají křečíci jak před příslušníky svého druhu , tak před lidmi.

Ze stepi do obýváku

Ačkoli křečík pochází z Asie , dokázal se tento malý obyvatel stepi překvapivě dobře přispůsobit životu v zajetí. Ukazuje se , že dokonce křečíci odchycení ve volné přírodě jsou k lidem přátelštější. Svou stepní noru bez potíží vymění za hobliny a hrstku sena. Křečíci se často používali jako malá laboratorní zvířata. V laboratořích v Pekingu , Petrohradu a Moskvě vznikaly celé početné chovy k tomuto účelu. Odtud se křečíci šířili po laboratoří po celém světě. Křečík čínský je známým  pokusným zvířetem v oborech , jako jsou virologie či bakteriologie , dále při výzkumech rakoviny a cukrovky. V šedesátých a sedmdesátých letech se ale křečík postupně přesouval do domáctností. Velké popularitě se těší především od let osmdesátých a devadesátých. Komický zevnějšek , zvědavé , ale přátelské chování a malé nároky na péči pomohly křečíkům získat si oblibu nejen u dětí , ale i u dospělých na celém světě.